NĚCO O NÁS

HORNICKÝ PĚVECKÝ SBOR KLADNO

je smíšený pěvecký sbor s téměř šedesátiletou tradicí. Sdružuje se v něm asi padesát zpěváků a zpěvaček všech profesí od dělnických až po vysokoškoláky. Jedná se o sbor ryze amatérský. Sbor sdružuje zpěváky v podstatě z celého středočeského kraje, ve kterém je asi nejvýznamnějším tělesem svého druhu. Mnoho zpěváků však do Kladna dojíždí i z nedaleké Prahy.

Sbor má poměrně široký repertoár, a kromě klasické sborové tvorby devatenáctého a první poloviny dvacátého století se věnuje zejména duchovní hudbě. Vystupuje však i s programem operních sborů a k tradičním vystoupením již patří Česká mše vánoční J. J. Ryby, Mozartovo Requiem a Korunovační mše. V neposlední řadě jsou v jeho repertoáru zastoupeny lidové písně většiny evropských zemích. Během své existence sbor navštívil celou řadu evropských zemí, a to Polsko, Slovensko, Rakousko, Německo, Francii, Itálii, Švýcarsko, Anglii, Skotsko a země Beneluxu, přičemž ve většině z nich vystupoval opakovaně. Po více než padesát let byl sbor nerozlučně spojen s osobou prof. Romana Makaria, který v jeho čele stál od roku 1961 až do konce svého života v únoru roku 2015. Byl to právě on, kdo hned od počátku svého působení vtiskl sboru svou koncepci, začal s ním cílevědomě pracovat, postupně formovat nevyzrálé pěvecké těleso do podoby tradičního smíšeného sboru s klasickým sborovým repertoárem. Na jeho práci navázal Mgr. Karel Loula, který dříve u sboru působil jako druhý dirigent a spolu s ním v pozici druhého sbormistra začal působit i vnuk pana profesora Jan Makarius. Ten je v současné době již dirigentem prvním a plně tak navázal na rodinnou tradici. Sbor je držitelem celé řady ocenění, a to jak tuzemských, tak zahraničních.

PRO ZÁJEMCE

Noví členové jsou srdečně vítáni.

Sbor zkouší každé pondělí od 19:00 do 21:00 ve zkušebně v budově Energie.
Adresa: Vašíčkova 3081, Kladno Rozdělov.

NĚCO Z HISTORIE

NARODIL SE SBOR

Jeho pomyslný „rodný list“ je – pravda – poněkud neúplný.
Místo narození je sice jednoznačné – Stochov, datum narození je zato maličko rozostřené.
Spokojme se s tím, že to bylo někdy na podzim 1958.

Těžko už dnes říci, kdo na myšlenku založit pěvecký sbor tenkrát – v roce 1958 – přišel. Pamětníků ubývá, jejich vzpomínky se různí, jednoznačnou odpověď nám nedá ani jinak pečlivě vedená sborová kronika. Nejblíže pravdě asi je, že nápad zrál současně ve více hlavách najednou. Doloženým faktem zůstává, že v polovině listopadu 1958 se v nedávno dokončené budově školy na první zkoušce sboru (svým charakterem ovšem spíš pěveckého zájmového kroužku) sešlo 10 žen a 4 muži – čtrnáct nadšenců, kteří rádi zpívali, kteří byli ochotni obětovat své zálibě volný čas, ale se sborovým zpěvem měli dosud jen nepatrné (pokud vůbec nějaké) zkušenosti. Pátým mužem sboru byl jeho první dirigent, tehdejší učitel hudební školy Miloš Chaloupka.

Na konci padesátých let minulého století (jak divně a pořád ještě nezvykle nám to dnes zní) měly podmínky pro vznik sboru k ideálním velmi daleko. Rozestavěné hornické sídliště ve Stochově – se všemi z toho plynoucími problémy – sem soustředilo stovky a tisíce anonymních obyvatel – lidí, kteří se navzájem neznali, které sem osud zavál ze všech koutů republiky. Chyběly kořeny, kulturní zázemí, chyběly tradice, na které by bylo možno navázat.

Hned zpočátku stály před sborem dva problémy. Neměl zkušebnu a chyběl mu repertoár. Bylo nutno vystavět ho na tom, co bylo zpěvákům bez sborových zkušenosti nejbližší – na úpravách lidových a národních písní a teprve postupně zařazovat i jednodušší písně umělé. Zkoušky se zatím konaly ve škole, jejíž tehdejší ředitel byl sám jedním ze zakládajících členů sboru..

Jeho název byl vcelku logicky odvozen od místa jeho vzniku. Narodil se „Stochovský pěvecký sbor“.

Zakládající členové sboru – 1. zkouška – polovina listopadu 1958 :

(Sešlo se 8 žen a 5 mužů)

První kroky a znovu na začátku

Sbor postupně získával první zkušenosti na pódiu. Ještě se nedalo mluvit o koncertech, spíš šlo o příležitostná krátká vystoupení na schůzích, při různých oslavách a výročích. Přišlo i první měření sil a první úspěchy v okresních a krajských kolech tehdejších soutěží STM. Zpěváci získávali sebevědomí, začínali si věřit. A když se už už zdálo, že mají své první sborové krůčky za sebou, dirigent sboru vážně onemocněl. Vypadalo to, že se zpíváním je konec.

Nestalo se. V říjnu 1961 přivedla šťastná náhoda do role sbormistra a dirigenta začínajícího sboru mladého zapáleného muzikanta – Dr. Romana Makaria, který stojí v je- ho čele dodnes. Hned od počátku vtiskl sboru svou koncepci, začal s ním cílevědomě pracovat, postupně formovat nevyzrálé pěvecké těleso do podoby tradičního smíšeného sboru s klasickým sborovým repertoárem.

Někteří tehdy ze sboru odešli, na jejich místo však přicházeli zpěváci noví. Svým způsobem se vlastně začínalo znovu. V repertoáru se postupně začala objevovat jména Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a vedle nich Franz Schubert, Wolfgang Amadeus Mozart nebo třeba Dmitrij Ivanovič Bortňanskij, Sergej Tanějev a další.

SEZÓNA PRVNÍ

1958 / 1959

dirigent Miloš Chaloupka Antonie Beranová, Marie Částková, Milada Havlátková, Josef Chaloupka, Vlasta Chaloupková, František Chochola, Iveta Kadavá (Křečková), Marie Lukavská , Věra Nováková, Vlasta Papáčová, Marie Podolská, Jiřina Přenosilová, Jaroslav Šípek, Vojtěch Šlechta

Léta dozrávání

Po krátkém zakolísání sbor znovu nabral dech a rozrostl se o zpěváky ze sousedních Tuchlovic. Pokračoval v tradici drobných příležitostných vystoupení (žádala si to doba a zpěváci potřebovali získávat zkušenosti), ale sbíral síly pro uplatnění nových skladeb, pro skutečné koncertní vystoupení. Došlo k tomu při 5. výročí založení sboru. Slavnostní koncerty se uskutečnily na jaře 1964 ve Stochově a v Kladně. V části večera vystoupil SPS, ve druhé mužský sbor Smetana – Slovanka z Kladna.

Přibližně v této podobě se v dalších létech uskutečnily i koncerty k výročí B. Smetany, A. Dvořáka, J.B. Foerstera nebo Mistra Jana Husa na Krakovci. SPS účinkoval i s pražským sborem „Křížkovský“, s Pěveckým sdružením pražských učitelek, ženským pěveckým sborem „Smetana“ z Kladna, PS „Dalibor“ ze Slaného, s dalším „Daliborem“ z Nového Strašecí, dívčím pěveckým sborem „Mládí“ SZŠ Kladno a mnoha dalšími.

První – už zcela samostatný celovečerní koncert SPS se uskutečnil u příležitosti desátého výročí jeho založení – 21. června 1967 v sále Dělnického domu v Kladně.

Sbor se postavil na vlastní nohy a dospěl.

Proč právě Hornický pěvecký sbor

Už od svého zrodu byl sbor úzce spjat s hornictvím a kladenskými doly. Vznikl na hornickém sídlišti, řada zpěváků pracovala v okolních dolech v nejrůznějších důlních profesích a ti ostatní většinou měli nějakého zaměstnance dolů alespoň mezi příbuznými. V roli zřizovatele mu, jako jednomu z mnoha zájmových útvarů, nezbytné organizační i materiální zázemí poskytl Závodní klub nedalekého dolu v Tuchlovicích (tehdy Nosek). Navíc, od podzimu 1961 v jeho čele stojí báňský inženýr, jeden z předních odborníků v oboru, dnes ve funkci předsedy Českého báňského úřadu v Praze.

Dvaatřicet let sbor pracoval v místě svého vzniku a nesl název Stochovský pěvecký sbor. Jak městu i sboru přibývalo let, už dávno nebyli základem SPS místní obyvatelé. Doplňovat nové členy bylo čím dál obtížnější, pro zpěváky z Prahy, Kladna a dalších míst Středočeského kraje bylo nepohodlné a časově náročné i dojíždění.

Po zvážení všech „pro“ a „proti“ padlo na konci roku 1990 zásadní rozhodnutí. Novým sídlem sboru se stalo okresní město Kladno, kde se nabízely jak výhodnější podmínky pro další práci, tak mnohem větší prostor pro získávání nových zpěváků. A i když je dnes hornictví na Kladensku spíše nostalgickou vzpomínkou, zůstává sbor hornickým tradicím věrný svou prací i svým novým názvem.

Ze Stochovského pěveckého sboru se stal „Hornický pěvecký sbor Kladno“.

Na jednom pódiu s herci a zpěváky zvučných jmen

První setkání bylo vlastně zcela náhodné. Ke svému velkému překvapení se při vystoupení k výročí osvobození republiky (1976) setkali na stochovském pódiu pěváci sboru s legendou opery Národního divadla v Praze Mistrem Eduardem Hakenem. Bylo to setkání víc než příjemné. Svým skromným, neokázalým vystupováním, přátelským jednáním i upřímným zájmem o výkon amatérského sboru si umělec jeho zpěváky rázem získal. I tím, že do budoucna přislíbil společné koncertní vystoupení.

Koncert z árii a sborů světových oper, v němž Eduard Haken jako sólista vystoupil, se uskutečnil o rok později, v květnu 1977, s premiérou ve Stochově a reprízou v Kladně. V životě sboru otevřel další kapitolu. Pro zpěváky i dirigenta se stal novým impulsem ke studiu náročnějšího repertoáru náročnějšího jak pro sbor, tak pro jeho diváky a posluchače. Byl první, ale zdaleka ne poslední. Během dvou následujících dese- tiletí jich Eduard Haken odzpíval s HPS dlouhou řadu se stejně odpovědným přístupem a stejnou noblesou.

Od té doby sbor uskutečnil desítky koncertů z operní tvorby českých i světových skladatelů, v nichž vystoupili přední zpěváci operních scén Národního divadla a Státní opery v Praze, Státní opery v Drážďanech, Divadla J.K.Tyla v Plzni a další, kromě Eduarda Hakena např. Anna Bortlová, Jiřína Marková, Jana Jonášová, Božena Effen- berková, Jitka Soběhartová, Libuše Márová, Iveta Žižlavská, Dalibor Jedlička, Miroslav Kopp, Jiří Kalendovský, Jiří Kusý, Pavel a Jaroslav Horáčkové a mnozí další *).

Sbor spolupracoval při různých příležitostech i s mistry mluveného slova, s herci činohry našich předních divadel, za všechny jmenujme alespoň Radovana Lukavského, Josefa Vinkláře, Jana Kanyzu nebo Otakara Brouska st. *)

Zpěváci sboru měli za dlouhá desetiletí možnost setkat se s řadou známých osobností nejen na jevišti, ale i za scénou, v zákulisí, mimo „světla ramp“. Jsou to v naprosté větši- ně lidé zcela zaujatí svou prací, bez falešné pýchy a hvězdných manýr. Profesionálové, usilující o perfektní výkon třeba i na předměstské scéně. Jejich největší odměnou je radost a potlesk diváků.

A právě v tom jsou si se zpěváky sboru k nerozeznání podobní.
*) Pro zachování souvislosti a srozumitelnosti textu byla víceméně náhodně vybrána pouze některá jména. Úplný seznam účinkujících je uveden na jiném místě publikace.

Zpěváci, s nimiž HPS společně vystupoval

Herci, kteří se sborem vystupovali

Hornický pěvecký sbor a duchovní hudba

Obyčejný člověk minulých staletí nechodil na koncerty, neměl na to většinou čas, ani prostředky. Měl důležitější starosti, jak zorat, zasít a sklidit, jak na sv. Jiří a sv. Havla zaplatit daň své vrchnosti nebo další splátku na kus pole, chalupu, či statek. Chrám nebo kostel byl často jediným místem, kde se s hudbou setkával. Tím víc na něj působil majestátní zvuk varhan a líbezný zpěv, který ho, stejně jako modlitba, povznášel k výšinám.

Mnozí vynikající hudebníci a skladatelé, jejichž jména jsou dodnes pojmem, působili jako varhaníci a ředitelé významných kůrů, mnozí další působili v kapelách na dvorech uměnímilovných šlechtických mecenášů. K tomu se obvykle vázala i povinnost komponovat, často na objednávku a s velmi krátkou „dodací lhůtou“, skladby pro chrámový kůr i dvorní kapelu k nejrůznějším světským, ale především církevním příležitostem,pro slavnostní mše ap. O to víc nás udivuje, kolik krásy a umělecké invence je zakleto do tónů a melodií těch narychlo komponovaných skladeb, že nejen přežily událost, které byly původně určeny, ale i své tvůrce, že nacházejí a okouzlují své posluchače i dnes.

Repertoár duchovní hudby je přebohatý a zaprášené hudební archivy nepochybně skrývají ještě mnohé objevy a překvapení. Existují sbory, které se na duchovní hudbu víceméně specializují. Ostatní ji chápou jako nedílnou část sborového repertoáru, jako součást odkazu předků, součást hudební klasiky.

Hornický pěvecký sbor zařazuje tyto skladby na program koncertů řadu let. Když pomineme rozsáhlejší skladby – „Českou vánoční mši“ J.J.Ryby, Mozartovu „Koruno- vační mši“ Cdur a jeho „Requiem“, o kterých už byla řeč, pravidelní návštěvníci našich koncertů si jistě připomenou „Ave verum corpus“ W.A. Mozarta, „Hallelujah“ z ora- toria „Mesiáš“ G.F. Händela, „Ave Maria“ V. Blodka, „Laudetur Jesus Christus“ B.M. Černohorského, „Locus iste“ A. Brucknera, „O salutaris Hostia“ J.A. Koželuha, „Affetuoso“ a „Andante“ ze „Stabat Mater“ F.I. Tůmy, „Regina coeli letare“ C. Ditterse

z Dittersdorfu a další skladby W.A. Mozarta, L.v. Beethovena nebo D.S. Bortňanského. Nelze pominout ani pastorální skladby Č.Vaňury, J.A.Vitáska, J.I. Linka, J.J. Ryby, J.Seegera nebo F.X. Brixi.

Samostatné koncerty duchovní hudby se datují až po roce 1989. Připomeňme si aspoň koncerty v kostele Nejsvětější Trojice v areálu kláštera sv. Františka ve Slaném (1992), v kostele sv. Petra a Pavla v Unhošti (1993), v kostele Narození sv.Jana Křtitele na Velízu (1994), v chrámu Matky Boží pod řetězem na Malé Straně (1995), v klášteře sv. Anežky české v Praze (1995), v Rytířském sále Valdštejnského paláce na Malé Straně (1996), v chrámu sv. Mikuláše v Lounech (1998), v kostele Maří Magdaleny ve Stonavě (1999), v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (1999), v poutním kostele P.Marie ve Křtinách (2000),v chrámu sv. Bartoloměje v Rakovníku (2007) atd.

To jsou víceméně namátkou vybrané koncerty duchovní hudby, které HPS uskuteč- nil. Zdaleka ne všechny. Zazpívali jsme si i v chrámu sv.Barbory v Kutné Hoře, v bazi- lice sv. Jiří na Pražském hradě nebo v dómu sv. Štěpána v Litoměřicích.Výčet koncertů zdaleka není úplný, zvlášť připočteme-li ještě četná vystoupení v zahraničí. Linec, Melk, Dürnstein, Hallstatt, Mondsee, Krems, Requewihr, Langres, Paříž, Vídeň, katedrály Notre Dame v Remeši, st. Michael a ste. Gudule v Bruselu, Notre Dame ve Štrasburku, bazilika sv. Marka v Benátkách – to jsou jen některá zastavení na dlouhé cestě Hornic- kého pěveckého sboru za duchovní hudbou. A jistě přibudou další.

sezóna padesátá

2007 / 2008

dirigent Dr. Roman Makarius

klavírní doprovod a korepetice Otakar Martinovský

Ti, kteří odešli

Hornický pěvecký sbor má za sebou (zatím) padesátiletou historii. To jsou už malé dějiny. Padesát let je sice i pro sbor dost, ale pro zpěváka je to podstatná část života. Mnozí se na té padesátileté pouti za zpěvem a krásou hudby ke sboru připojili, ušli s ním kus cesty a na chvilku se posadili, aby si odpočali. A mnozí se pak mezi kamarády už ni- kdy nevrátili.

Nezapomínáme na ně. Listujeme kronikou, prohlížíme fotografie ze zájezdů a koncertů a máme je před očima. Samozřejmě, každý vzpomínáme jinak, podle toho, jak zblízka jsme je znali. Některá jména, bohužel, už mladším členům sboru nic neříkají. Život lidský i sborový jde dál. Je to přirozené, ale přiznejme, trochu nespravedlivé. Vždyť každý z nich věnoval sboru kus života, kus sebe. I tenhle vklad je částí současných úspěchů sboru. A tak si aspoň připomeňme jejich jména :

Antonie Beranová, Marie Brožová st.,Václav Čipera, Helena Davidová, Josef Gregor, Dáša Gregorová, Jiřina Hamouzová, Josef Hájek, Mario Hládek, Věra Hovorková, Josef Chaloupka,Vlasta Chaloupková, Bohumil Chochola, František Chochola, Zoltán Irsch, Zuzana Kamešová, Milada Kliková, Zdeněk Kluc, Eva Lišková,Věra Michálková, Ota Mildorf, Alena Náprstková, Jitka Nejedlá, Miroslav Novotný, Miroslav Pavelka, František Pošta, Božena Skupienová, Marie Šilhanová,Jaroslav Šípek,Vojtěch Šlechta, Marta Šťávová, Hana Šulcová, Božena Vávrová, Karel Verner, Anna Vernerová, Alena Voráčková, Miroslav Novotný, Milan Zimmerman, Marie Douchová, Stanislav Povolný.

Nevzpomínáme na ně smutně. Skoro ke každému z těch jmen se váže nějaká historka, nějaká „veselá příhoda z natáčení“, která i po létech vyvolá úsměv na tváři. Zažili jsme spolu hodně hezkého.

Že by ta jména vydala na další pěvecký sbor? Máte pravdu. Ale kdo rád zpíval, to přece nemohl být špatný člověk. A tak si myslíme, že se dál scházejí každé pondělí někde nahoře v nebeské zkušebně, aby si společně zazpívali. A nám při našich pozemských koncertech alespoň drží palce !